Vlk eurasijský
- Třída: savci
- Řád: šelmy
- Čeleď: psovití
- Délka života: 12-15 let
- Hmotnost: hmotnost 10–80 kg
- Délka těla: délka těla 1–1,6 m
- Barva srsti: variabilní (prakticky odstíny od bílé k černé) V ČR nejčastěji šedá s hnědými tóny a břicho v odstínech bílé.
- Stupeň ohrožení: Na území ČR – kriticky ohrožený druh.
nenáviděn a současně obdivován
Vlk eurasijský je poddruhem vlka obecného, který byl na mnoha místech svého původního výskytu vyhuben. Vyskytuje se v Evropě a Asii. Jeho oblíbeným biotopem je listnatý a smíšený les, jehličnatý les, tundra. Převážně souvislé lesy různého typu. Vlk se řadí mezi velké šelmy a mimo člověka nemá přirozené nepřátele.
Potrava
Hlavní zdroj potravy vlků tvoří obratlovci. Vlk nepohrdne jak drobnými savci, tak ani daleko větším „soupeřem“, např. zubrem. Běžný vlčí jídelníček však tvoří divoká prasata a jeleni. Velmi diskutovaným tématem jsou škody, které vlci působí na hospodářských zvířatech, především ovcích. Pokud nejsou dostatečně zabezpečeny, vlci příležitostně loví i ovce. Nepohrdnou však ani menšími hlodavci. Vše samozřejmě záleží na místní potravní nabídce. Tak i případná skladba „jídelníčku“.
V potravě nejsou nijak vybíraví, nepohrdnou ani zdechlinami, hmyzem či sladkými plody. Loví nejen ve smečkách, ale i samostatně. Při hledání potravy jsou vlci schopni urazit desítky kilometrů během jediné noci. Svou kořist je schopen pronásledovat i několik kilometrů a k usmrcení dochází zpravidla prokousnutím hrdla. Při lovu jsou obezřetní a svou kořist dlouho testují.
I přes jeho neprávem negativní pověst mají vlci nepostradatelnou úlohu v ekosystému. Jelikož 10‒49 % útoků je úspěšných, loví především slabé a nemocné jedince, pomáhají tak přirozeně regulovat stavy sudokopytníků.
při pronásledování své kořisti dokáže vyvinout okamžitou rychlost až 60 km/h
Způsob života
Vlci žijí ve velice dobře uspořádaných rodinných smečkách. Základem každé smečky je dominantní pár, který se rozmnožuje. S výchovou vlčat pomáhá celá smečka, každý člen se podílí na výchově. Před porozením mláďat samice přichystá své doupě. To tvoří nora nebo nějaký přirozený úkryt, kde jsou mláďata porozena.
Společenský pořádek ve vlčí smečce je udržován pomocí nejrůznějších postojů a výrazů, při nichž se uplatňuje nejen celkový postoj, ale také pohyb ocasu či boltců a mimika obličeje. Důležité jsou i hlasové projevy. V rámci hierarchie každé smečky je důležitá vzájemná komunikace. Ta je dána nejen hlasovými projevy, ale také obličejovou mimikou a řečí těla (postoje, postavení a pohyb ocasu a celkové výrazy v hlavové části).
Vlčí čich je stokrát až milionkrát lepší než u člověka. Za dobrých povětrnostních podmínek je schopen svou kořist zvětřit na několik kilometrů. V otevřených planinách nebo v tundře je však stejně důležitým smyslem i zrak. Vlk dokáže dobře zachytit i nepatrný pohyb. Jedním z důležitých faktů je, že vlčí stopa je velice podobná se stopou psů. Většinou tak bez určení dalších příznaků vlčí přítomnosti jako je např. (stržený kus zvěře atd..) není schopen žádný odborník říci, zda stopa patří vlkovi.
Vlčí teritorium je možné chápat jako území s výskytem členů jedné smečky.
Teritoria nejsou pevně stanovená, mohou se vzájemně překrývat a jsou vyznačeny pachovými značkami. Velikost teritoria se odvíjí nejen od rozmanitosti a dostatečnosti kořisti, ale také počtem a vlastnostmi vlků v dané smečce. Nedílným kritériem jsou také terénní vlastnosti daného teritoria. Rozdíl může být markantní. V lesích s dostatkem potravy několik desítek km2, v tundře a pustinách může mít rozlohu až 1300 km2.
Dalším způsobem k označení teritoria, které vlci využívají jsou zvukové signály (vytí smečky). Vytí můžeme nejčastěji zaslechnout koncem léta a začátkem podzimu (od srpna do konce října). To je způsobeno tím, že se k lovu smečky přidávají mladí nezkušení vlci.
Na území ČR byl vlk vyhuben v 19 stol. V posledních letech dochází k jeho postupnému návratu do krajiny. Většinou se jedná o migraci ze sousedních států jako je Polsko, Německo nebo Slovensko.
Další články je možné najít na mém blogu.
