Merzouga a duny Erg Chebbi: Brána do marocké Sahary po stopách Dakaru
Po náročném offroad přejezdu z Mikbi jsme večer konečně dorazili do Merzougy. Tohle místo je fascinující, je to v podstatě poslední výspa civilizace před písečnými dunami Erg Chebbi, které se táhnou až k alžírským hranicím. Ubytovali jsme se u Ibrahima a večer strávili přesně tak, jak se na unavené cestovatele sluší: ve společné místnosti u tradičního mátového čaje.
Land Rover Defender – Písečné duny Merzouga
Historie Merzougy: Od karavan z Timbuktu po offroad výpravy
Ibrahim nám vyprávěl o bohaté historii. Merzouga byla kdysi klíčovou zastávkou pro karavany putující z Timbuktu. Samotné duny Erg Chebbi (často hledané jako Erg Šebbi) vznikly nánosem písku, který sem po tisíciletí přinášely větry od východu. Zajímavostí je, že pod stovkami metrů písku se skrývají obrovské zásoby podzemní vody, díky kterým zdejší oázy stále vzkvétají. Probrali jsme strategii na další den. Ibrahim se ujal role našeho průvodce a slíbil nám trasu po stopách Rallye Dakar, na kterou jen tak nezapomeneme.
Offroad výprava do Merzougy: Po stopách Rally Paříž-Dakar a noc v dunách Sahary
Duny Erg Chebbi – Merzouga, Maroko
Ráno nás v Merzouze probudilo ticho – naprosté ticho, takové existuje asi jen na okraji pouště. Před námi se tyčily oranžové stěny dun Erg Chebbi, dosahující výšky až 150 metrů. Bylo nám jasné, že s našimi plně naloženými Defendery to nebude jen tak nějaká projížďka po pláži. Příprava začala “odfukováním”. Aby naše třímetráková monstra nezůstala na místě hned při prvním vjezdu do písku. Poté nakoupit zásoby v místním krámku plus nějaké dobroty pro místní děti. Ibrahim nás vytáhl na trasu, která částečně kopírovala úseky legendární Rally Paříž-Dakar.
Po stopách legendární Rally Paříž-Dakar
Ano, je to skutečně tak. Právě oblast kolem Merzougy, Erfoudu a Zagory byla po léta klíčovým hřištěm Dakaru, než se rally přesunula do Jižní Ameriky a později do Saúdské Arábie. Jeli jsme po rychlých šotolinových úsecích i zrádných dunách, kde dříve testovali své schopnosti ti nejlepší piloti světa.
Trasa Paříž-Dakar – Merzouga, Maroko
Oběd pod akáciemi v poušti
Oběd jsme si udělali stylově. Ráno jsme v místním krámku v Merzouze nakoupili čerstvé suroviny, chleba a ovoce. V poledním žáru jsme našli skupinu osamocených stromů v poušti (akácie), které poskytovaly aspoň trochu stínu, a tam jsme si udělali piknik.
Setkání v Merzouze
Život v prachu: Doly M’Fis a Město duchů
Cesta ale nebyla jen o závodění. Zastavili jsme se v hloubi pouště u jedné rodiny v jejich skromném obydlí. Ibrahim nám překládal příběh ženy, která se stará o tři děti, zatímco její manžel každé ráno vyráží kilometry daleko do pustiny pást ovce. Je to drsný život, voda je vzácnost (zároveň vám místní řeknou, že je všude), stín luxus. Přesto nás pohostili čajem s typickou marockou pohostinností.
Další zastávkou byly Doly M’Fis a přilehlé Ghost Town (Město duchů).
Ruční těžba v extrémních podmínkách
Opuštěné doly M’Fis – Merzouga, Maroko
M’Fis: Jsou to opuštěné doly na baryt a olovo, které dříve provozovali Francouzi. Dnes v nich v nelidských podmínkách stále pracují někteří místní. Pohled do hlubokých šachet uprostřed ničeho je mrazivý.
Panorama u dolů M’Fis – Merzouga
Město duchů: Stíny koloniální éry
Ghost Town: Kolem dolů leží rozpadlé hliněné domky, kde dříve žili horníci a vojáci. Dnes je to jen prach a stíny, které připomínají koloniální éru.
M’Fis je oficiálně opuštěným dolem z dob francouzského protektorátu (těžba byla ukončena v roce 1956), těžba tam v omezené a neoficiální míře stále probíhá.
Zde jsou podrobnosti o současném stavu a podmínkách:
- Artisanalní těžba: Po odchodu Francouzů, kteří s sebou vzali těžkou techniku, se někteří místní Berbeři pokusili v těžbě pokračovat. Dodnes zde můžete potkat horníky, kteří ručně a bez moderního vybavení těží baryt a galenit (olověnou rudu pro výrobu kohl).
- Podmínky: Práce probíhá ve velmi nebezpečných podmínkách. Horníci sestupují do ručně hloubených šachet, které mohou dosahovat hloubky 30 až 50 metrů. Často pracují pouze s jednoduchým nářadím, bez jištění nebo odpovídající ventilace.
- Prodej minerálů: Tito lidé jsou obvykle ti stejní, kteří vám při návštěvě nabídnou krystaly nebo fosilie. Prodej turistům je pro ně často důležitějším zdrojem příjmu než samotná těžba surovin.
Zkameněliny v Merzouze: Když Saharu pokrývalo moře
Ibrahim nás také upozornil na jeden unikát Merzougy, zkameněliny. Před 350 miliony let (v období devonu) bylo tohle místo dnem oceánu. Dnes tu v kamenech najdete zkamenělé trilobity, amonity a dokonce i zuby pravěkých žraloků nebo dinosauřích spinosaurů. Je to největší „přírodní muzeum“ zkamenělin na světě. Stačí kopnout do kamene a držíte v ruce historii planety.
Karavana velbloudů – Erg Chebbi
Večer jsme se vrátili k Ibrahimovi. Vyčerpaní, zaprášení, ale s pocitem, že jsme se Sahary aspoň trochu dotkli. Následovala už zmíněná slivovice, berberské bubny pod hvězdnou oblohou a debata o tom, že se nám z toho písku vlastně vůbec nechce zpátky do civilizace.
Západ slunce a noc v dunách Erg Chebbi
Off-road v dunách Erg Chebbi – Merzouga
Po návratu z celodenního tripu s “prvním” Ibrahimem jsme si sbalili věci a rozhodli se pro vrcholný zážitek. Noc přímo v dunách. Vyrazili jsme znovu do písku a našli si dokonalý “bejvák” v údolí sevřeném mezi dvěma obřími dunami. Zaparkovali jsme Land Rover Defendery, vyškrábali se na vrcholky a sledovali, jak slunce barví Saharu do ruda.
Při sestupu zpět k autům se ze tmy a písku vynořil místňák na motorce. Objížděl turisty a zkoušel nabízet suvenýry. Zastavil u nás a začal klasický kolotoč: nabízel, smlouval, zkoušel něco vyměnit. Odolali jsme všemu, dokud nepadla otázka na alkohol. Na naši upřímnou odpověď, že něco máme, se mu rozzářily oči a bylo po obchodování. Začalo přátelství. 😄Tenhle chlapík se jmenoval (jak jinak) taky Ibrahim.
Noční lekce teologie a Mléčná dráha nad Saharou
S Ibrahimem jsme si plácli na to, že nám večer přiveze dřevo na oheň a udělá pravý pouštní čaj. Jak slíbil, tak udělal. Seděli jsme uprostřed dun u ohně a Ibrahim se ukázal jako skvělý společník. Když přišla řeč na pití, namíchali jsme mu Havanu s colou a on si poroučel pořádné panáky. S potutelným úsměvem nám vysvětlil marockou teologii: „Přes den nemůžeme, to Alláh vidí všechno. Ale v noci, když už spí, tak se dolů nedívá…“ 😄
Expediční kemp v dunách – Merzouga
Večer to byl naprosto magický. Nad námi se rozprostřela Mléčná dráha v takové intenzitě, že to vypadalo jako svítící prach. Vzduchem sice chvíli létal nepříjemný jemný písek, který nám vlezl úplně všude, ale pak se vítr utišil a zůstalo jen teplo ohně a nekonečné ticho. Spaní venku bylo v pohodě, i když k ránu teplota spadla tak prudce, že i spacák měl co dělat. Probudil jsem se s pískem mezi zuby a plným spacákem “suvenýrů” z duny, ale ten ranní východ slunce přímo z postele za to stál.
Erg Chebbi při svítání – Merzouga
Oáza snů a cesta „necestou“ podle Ibrahima
U snídaně jsme s „druhým“ Ibrahimem domluvili, že nás vyvede z Merzougy svou vlastní trasou. Slíbil nám, že uvidíme věci, kam se běžný turista s džípem nepodívá a kde davy končí. A nelhal. Vyrazili jsme z Tisserdmine a místo abychom se drželi zajetých kolejí, stočili jsme Defendery do vnitrozemí.
Expedice Maroko – Odraz v oáze
To, co následovalo na těch zhruba 80 kilometrech trasy, byla největší pecka celého tripu. Ibrahim nás protáhl terénem, který byl kombinací šotoliny, vyschlých řečišť a prachu. Byla to ta pravá „hamada“, nekonečná kamenitá poušť, která prověřila každý čep a tlumič našich aut. Ale pak přišel ten šok.
Fata morgana v reálu
Uprostřed totální, vyprahlé pustiny se najednou zjevila neuvěřitelná zeleň. Dorazili jsme k oáze, kterou jsem znal jen z dobrodružných knížek nebo filmů. Stovky sytě zelených palem se tísnily v úzkém údolí a uprostřed nich tekl potůček s křišťálovou, ledovou vodou. Tady nešlo nezastavit. Umýt si obličej od saharského prachu v ledové vodě uprostřed ničeho, to byl moment absolutního štěstí. Ten kontrast mezi rudým kamením a touhle oázou byl tak silný, že jsme jen tiše stáli a nasávali tu energii.
Land Rovery v oáze – Trasa Tisserdmine do Erfoud
Přes Erfoud zpět do civilizace
Pokračovali jsme dál trasou přes Erfoud – město proslulé těžbou zkamenělin a pár km za ním jsme se definitivně napojili na asfalt. Tady naše společná cesta s Ibrahimem skončila. Poděkovali jsme mu za tenhle neuvěřitelný zážitek, vysadili ho u silnice, odkud mu jel autobus zpět domů, a my jsme definitivně stočili čumáky Defenderů na sever.
